Proč v pohádkách často vítězí jen chudý a často i původem hlupák?
12.01.2014 11:27
Ač je mi už přes 50 let, každý rok se ráda dívám na pohádky v televizi. V nich vždycky zvítězí dobro nad zlem, což v reálném životě nebývá pravidlem, a tak se jimi vždy hezky naladím a s větší radostí a optimismem vstávám v novém roce opět do práce.
Nechci tu komentovat české filmové pohádky, nemůžu si pomoct, ale čím novější, tím mi přijde mnohdy blbější, příliš triků, komplikovaný děj, který je pro předškolní děti složitý, všude paní Bohdalová, kterou jako herečku uznávám, ale ta ženská je poslední roky snad ve všem, už mi vadí. Letošní vánoce se mi např. nová pohádka Duch nad zlato vůbec nelíbila.
Pohádky mám ráda i proto, že si u nich člověk připomene některá základní pravidla fair play, životní situace, a dětem by měly přinášet různá moudrá poučení do života, jak se dobře a eticky chovat.
Ale moje téma zní – Proč se v českých pohádkách tak často opakuje, že ten nejchytřejší a nejúspěšnější je chudý, negramotný, do školy nechodící, hloupý Honza?
Celý život leží na peci, o škole nepadne ani slovo, rodiče a zvláště matka ho rozmazlují, a někdy v 17 letech ho rodiče nebo zjevená se krásná slečna, jež mu vloudí do srdce ten krásný cit lásku, přímo v jeho světnici, vyžene do světa, a on svým umem a chytrostí přechytračí všechny okolo sebe, včetně krále, apod.
V českých pohádkách se nikdy nestane, aby třeba studovaný, chytrý princ, pomohl svému otci uchránit své království před nájezdy "zlých" dalších králů, a který by naučil líné Honzíky, co se válí odmala na pecích a jsou negramotní, aby začali s radostí chodit do školy a pak měli své farmy, dílny a království vzkvétalo pro všechny jeho obyvatele...
Když se mi v roce 1985 narodil syn a já nikde nenašla pohádky vhodné pro malého kluka, které by ho učily jak se správně chovat, motivovat k něčemu, co by chtěl dokázat, a aby to bylo pro kluky, napsala jsem mu sešit pohádek a namalovala tam i obrázky – Pohádky pro Marka. Měl je nejraději, četli jsme mu je každý večer před spaním a pohádku O tramvaji uměl dokonce celou doslovně nazpaměť a byla to celá stránka A4. Ten sešit mám dodnes schovaný.
Napsali snad české pohádky kdysi hodně dávno chudí lidé a ty se pak tradovaly dál? Byla to taková jejich motivace, že se mohou ze své bídy dostat jinam? Ale i zahraniční pohádky mají chudé, negramoty a přesto chytráky.
Podívejme se na některé pohádky. Dlouhý, Široký a Bystrozraký, O ptáku Ohniváku a lišce Ryšce, Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, O třech přadlenách, často v nich najdete toho původem chudého hlupáka, nebo chudou chytrou slečnu, co se během příběhu vypracují na nejchytřejší.
Ty, kde nevítězí chudý negramot, promiňte, chudý chytrák co vylezl od pece a nemusel ani chodit do školy, jsou např. Otesánek, O červené Karkulce, O Budulínkovi, Kocour v botách, O veliké řepě, O neposlušných kůzlátkách, Hrnečku vař a další.
Mám ráda klasické české pohádky od Karla Jaromíra Erbena, Boženy Němcové, ale i jiné, které jsem si jako dítě četla a viděla v TV v zahraničí. např. Pinokio od autora Carlo Collodi. Od Andersena ty pohádky, které končí hezky. Princezna na hrášku, Ošklivé kačátko, Císařovy nové šaty, Malý cínový vojáček. Smutnou pohádku o Malé mořské víle jsem jako malá holka vždycky obrečela. Některé cizí ani neznám v češtině, např. Jack and the beanstalk, jak Jack leze po fazolovém stonu k obrovi do nebe. Od bratrů Girmmů je Rapunzel, Popelka, Žabí princ, Sněhurka, Šípková Růženka, Rumplcimprcampr, Paleček a další.
Vyjmenovala jsem tu plno pohádek a teď se zamyslete, kde zvítězí bohatý, chytrý člověk, nedej bože nad chudým hlupákem. Asi nikdy. Proč? Myslím, že i takové pohádky by měly být, protože ne všichni bohatí jsou mizerové a křiváci a v české kotlině by to obzvlášť bylo třeba. Závisti a nenávisti vůči těm – co jsou bohatí je tu dost. Pravdou je, že to nevzniklo jen tak, po tzv. sametové revoluci se tu objevilo hejno velmi bohatých rádoby podnikatelů, kteří ke svému majetku přišli všelijak, mnohdy díky svému nízkému EQ, tedy bez morálních zábran.
Ale generaci dětem dnešním i budoucím bychom měli předložit i pohádky, které je budou motivovat, že když po něčem budou toužit a budou se učit, vzdělávat, snažit se, chovat se k lidem slušně, ale před nikým se nehrbit, vážit si sebe sama, pomáhat slabším, tak se jim to podaří. Někomu za kratší dobu, jinému déle, ale ten, kdo to nevzdá, jednou svého cíle a touhy dosáhne. Když malé dítě řekne: "Já bych chtěl někdy řídit velké letadlo". "Ano, když se budeš učit a snažit, tak ho jistě budeš jednou řídit." Tak by měli rodiče motivovat své děti.
Tvrdím, že každý člověk může v životě dosáhnout všeho, co chce, co se týče práce, majetku, hmotných věcí - co může ovlivnit sám. Jen lásku nezíská tím, že pouze on nebo ona chce, nebo má jen kupu peněz. Na to je třeba vůle a zamilovanost obou těch lidí najednou.
Co si myslíte o pohádkách pro děti vy?
Autor: Jana Yahoda
Přečteno: 3497x Komentářů: 0
Jaggni to!
Linkuj.cz!
del.icio.us
Facebook
