Proč si lidé myslí, že kdo má hodně peněz je šťastný?
30.10.2010 08:55
V životě potkáte lidi, kteří žijí v pohodě s tím, co si vydělají a neřeší to. Pak máte skupinu lidí, kteří by chtěli vydělávat víc a víc peněz a celý život závidí podle nich „bohatým“, prostě každému kdo má víc jak oni, jak se mají, že si mohou koupit všechno. Další skupinou jsou lidé s vysokými příjmy, kterým to ale nikdy nebude stačit a chtějí mít stále víc a víc. A na závěr bych připsala skupinu lidí, kteří vydělávají mnoho peněz, a přesto stále zůstávají skromní, nad nikým se nepovyšují, nestali se otroky peněz.
Jsou dvě lidské vlastnosti, které nesnáším a troufám si tvrdit, že je nemám. Obě jsou ale mezi lidmi dost časté.
Je to „závist“ a „celoživotní hon za penězi, mít co nejvíce“.
Peníze nikomu štěstí nepřinesou, to snad vědí i děti ve škole, ale dnešní konzumní život vlastně nutí většinu lidí stále něco nakupovat, vyhazovat a pořizovat si rychle nové, lepší. Na základě toho touží hodně lidí vydělávat víc a víc.
Pokud mají rodiče rádi své děti, měli by je učit šetřit, a to už odmalička. Dávají jim tak vedle dalších schopností dobrou vlohu do života. Měly by dostávat nějaké malé peníze na týden, měsíc, za to, že nosí pěkné známky ze školy, pomáhají doma, že vyhráli soutěž ve sportu, a pak by jim rodiče měli radit a hlídat je, kolik a za co utratily a kolik si našetřily do kasičky. Lze to dělat formou určité hry, aby to děti bavilo. Měli by je naučit umět šetřit delší dobu. Pokud dítě touží po nějaké hračce a částka není příliš vysoká, měli by to rodiče využít a koupit mu třeba nedobytnou kasičku prasátko a ať šetří. Třeba několik měsíců, nebo rok. Pochválit dítě, že je šikovné, že je prasátko čím dál těžší. Rodiče by měli být důslední, oba dva, nemělo by se stát, že jeden nevydrží a jednoho dne dítěti doplatí půlku částky a hračku mu koupí. Všichni by to měli ustát a jednoho dne jít s dítětem slavnostně hračku koupit a pochválit je, jak jsou na něj pyšní, že to dokázalo. Takto vychované děti umí šetřit, umí si vážit věcí, které si koupí a je jim pak úplně fuk, jestli má většina dětí ve třídě lepší model mobilu než ony. Když dospějí, neberou si půjčky bez rozmyslu.
Češi nejsou výjimeční, všude v Evropě a vyspělých státech se lidé zadlužují, berou si půjčky, chtějí mít hned skvělý dům, auto, plochou televizi jako kino, cestovat na dovolené do zahraničí. Často ale vůbec neuvažují do budoucnosti, co když je vyhodí z práce, nebo vážně onemocní. Vznikají pak leckdy smutné příběhy spojené s exekucemi nebo rozvody.
Peníze nikdy nikomu štěstí nepřinesou. Každý z nás potřebuje určitou částku peněz k tomu, aby se cítil více svobodný. Je příjemné být zajištěný, cítit jistotu bezpečí ne pouze pro dnešek, ale i pro delší dobu dopředu. Mít svůj domov, byt nebo domek, možnost koupit si potraviny a nemít hlad, udělat si radost tím, že si sem tam koupím, co se mi líbí.
Když jsem se vdala, jako čerství absolventi VŠ, jsme za komunistů měli ty nejnižší platy. Komunisté hlásali, že musíme splatit zpětně své školné dělnické třídě, která na nás během našeho studia dřela. Bydleli jsme pak už s dvěma dětmi ve dvou pokojích v bytě spolu s mým dědou, babičkou a bratrem, dle příjmu jsem si spočítala svůj denní limit, kolik mohu utratit. Když jsem stála dlouhou frontu na banány, jedno dítě v nosítku na břiše a druhé za ruku, počítala jsem, kolik si těch banánů mohu dovolit koupit. Malovala jsem obrázky na prkénka, drhala z provázku aplikace na zdi, šila oblečení na celou rodinu a i na prodej, abych při mateřské vylepšila náš rozpočet. A byli jsme šťastní, nic nám nechybělo, nikomu jsme nic nezáviděli.
Tím chci jen říct, že každý vnímá svou potřebu ke štěstí jinak. Někdo se celý život žene za nějakým přeludem štěstí a možná jej propásne, nebo si ho uvědomí až když ho ztratí.
Lidi by se neměli stávat otroky peněz. Je mi jich líto. Nechávají se snadno ovlivnit reklamou, když si soused koupí nové auto, závidí, chtějí ho také, mají pocit, že okolí je bude obdivovat jen podle toho, jaký majetek mají. Jsou to vlastně chudáci, věční štvanci a nespokojenci.
Ano, říkám lidem celý život, pokud po něčem MOC toužíte – jděte za tím. Udělejte pro to všechno, vytrvejte a dokážete to. Jen by měli lidé znát míru tohoto snažení. Pokud mají šťastnou rodinu, nemělo by to jít proti ní, pokud mají přátele, neměli by na ně zapomínat. Protože ta největší část lidského štěstí je ve vztazích.
ooooooooooooooooooooooooooo
Jste podnikatel, podnikatelka, majitel firmy, manažer a rád/a byste něco pracovního se mnou konzultoval/a?
Napište mi email a trošku naznačte, o co by se Vám jednalo, o co máte zájem - na email janayahoda@gmail.com
Ozvu se Vám emailem nejpozději do 24 hod. zpátky.
Ing. Jana Yahoda MBA
Byznys poradenství
Osobní manažerský poradce a kouč
Image poradenství pro Podnikatelky a Ženy Manažerky
Autor: Jana Yahoda
Přečteno: 4798x Komentářů: 0
Jaggni to!
Linkuj.cz!
del.icio.us
Facebook
