Proč je žen podle Vás stále málo ve vrcholových funkcích firem a i ve vládě?
06.02.2015 09:24
Dali jsme koncem ledna 2015 na Facebook anketu, dotaz na otázku viz. nadpis, a byli jsme rádi, že se ženy zapojily. Možná Vás zaujmou názory žen, možná připojíte do komentáře i Váš.
Neuvádíme celé Facebook nicky žen, jen jejich zkratky, důležitější je jejich názor, a také tím chráníme jejich soukromí.
Zde jsou názory žen:
Protože se nás žen muži bojí, stačí, že jim vládneme doma, natož ještě ve vrcholových funkcí...
A.B.
Myslím, že odpověď na tuto otázku není jednoduchá, a že těch důvodů je více. Tím hlavním asi je to, že ony samy nechtějí. Dobře víme, že my ženy dokážeme být hodně umíněné a dosáhnout všeho, co si zamaneme. Většina žen ale necítí potřebu "dělat kariéru" či drát se na vrcholné politické funkce. Realizujeme se spíše ve svém okolí - v rodině, domácnosti, popřípadě v komunální politice. Tam je přece úspěšných žen spousta. Stejně tak, jako v nižších manažerských funkcích. Jak vysoká politika, tak vysoký business jsou navíc prostředí drsné a špinavé a taky konzervativní. Není divu, že se ženám do takového nepřátelského prostředí nechce. Druhým důvodem asi bude jistá míra diskriminace. V některých oblastech života již sice vymizela, ale při zaměstnávání stále přetrvává. Žena, která chce uspět, musí být lepší než její mužský kolega a někdy ani to nepomůže. Obligátní otázky: "máte děti?" nebo "plánujete rodinu?" zná z přijímacích pohovorů každá žena. Pokud má žena rodinu, tak čas, který muži mohou věnovat jen budování kariéry popř. politické pozice, věnuje budování rodiny. Dalším možným důvodem, že typická ženská povolání jako je učitelka či zdravotní sestra, jakkoliv jsou společensky důležitá, nějaký výrazný kariérní postup neumožňují.
V.L.
Ženy ztratily/ztrácí víru v sebe, sebejistotu, víru v sílu své ženské energie. Vytrácí se polarita ženy-muži... Zamotáváme se do očekávání, nároků, stereotypů, málo dáváme na sebe samy...
A.L.
Myslím,že je to jasné, já nevím jak u vás, ale můj pracovní den má 2 části, normální práci, za kterou dostávám plat a trvá 8 hodin a pak nastává druhá práce doma, která nikdy nekončí, postarat se o rodinu, uvařit, vyprat, vyžehlit, naplánovat dětem kroužky, doktory a pod. Jak bych zvládala ještě k tomu vrcholovou funkci? Jedině na úkor rodiny.
E.F.
Mám pocit, že ženy si prohru a neúspěch hodně berou a muži nad tím jen mávnou rukou a to je drží tam kde jsou. Ženy většinou samy raději odejdou a nemají na to povahu.
P.S.
Já si myslím že ženy by to zvládaly mnohem a mnohem lépe než muži, ale bohužel nemohou dělat kariéru když mají děti a takových, který dají přednost kariéře před rodinou je málo. Chlapi to mají jednodušší, ti mohou dělat kariéru jak se jim zlíbí, ale žena na to vlastně ani nemá čas a těch co raději budou od nevidím do nevidím v práci budovat kariéru místo aby byly se svými dětmi je málo, a taky je dost velký důvod, že za stejnou práci mají chlapi o dost víc zaplaceno než na stejném postu žena, tak proč by měly kariéru dělat ženy a muži být s dětmi doma, když za stejnou práci mají vyšší platy? Kdyby byla rovnoprávnost i s platy, určitě by se i žen našlo více a děti by přenechaly svým manžílkům, ale zase přijít o to vidět jak jejich děti rostou připustí jen málokterá ženská.
M.H.
Nemyslím si, že těchto žen je málo. Většinou ale žena, která chce vykonávat tuto funkci, tak ji dělá na úkor rodiny. Buď si ji ani nezaloží, nebo dítě vychovává partner nebo vychovatelka a ona je vlastně doma páté kolo u vozu. Sama za sebe budu radši řídit běžné rodinné věci než prosperující podnik.
Z.B.
Ženy se hodně podceňují, aspoň tedy většina si moc nevěří, a proto se i na takové pozice nederou. Jsou i výjímky, ale těch je opravdu málo.
M.B.
Většina žen je manažersky velmi velmi zdatných, obzvláště ty co mají děti, ale v naší republice je velmi malá podpora kariéry ženy. Musí volit, jestli chce mít děti nebo budovat kariéru. Tohle muži neřeší. Pokud žena má děti, musí ještě zvládnout zajistit jim hlídání, péči v době nemoci, a tak podobně, pak teprve může pracovat na svém postupu, zatímco muži neřeší-o to se stará přece žena. Pokud žena nemá doma podporu v manželovi, který převezme "ženské" povinnosti, je pro ni kariéra téměř nemožná.a o tom, že proniknout do mužského šovinistického světa chce poměrně ostré lokty, a tak trochu hroší náturu. Spousta schopných žen se z politiky stáhla , protože neměly podmínky udržet se mezi muži, na venek kultivovaní politici se chovají jako hulváti. Ženy jsou podceňovány a nemají tolik možností jako muži, pokud něčeho dosáhnou, musí podle mě vyvinout daleko větší úsilí než muži..a to je špatně :-)
J.M.M.
Něco z mojí osobní zkušenosti - Jana Yahoda, Top Manažerka ve 4 firmách, 2 české, 2 zahraniční.
Je pravda, že většina mužů ve vrcholovém managementu netoužila mít mezi sebou moc žen, ti „moji“ chlapi mě všude v pohodě brali jako svoji šéfovou, s některými kamarádím dodnes, moji šéfové jako podřízenou. Jen jednomu to vadilo, že má být podřízený ženě, a tak z firmy sám odešel.
Většina mužů dle mého čerpá ze zkušeností s matkou, manželkou, nebo kdysi kolegyněmi a hází pak všechny do jednoho pytle.
Moje zkušenost je, že s muži se jedná mnohem rychleji, lépe a jednoduše, zatímco málokterá žena je podobná. Pokud jsem měla pod sebou více jak 1 ženu, ihned mezi nimi vznikly „konkurenční bojůvky“, místo, aby se ženy spojily, šly často proti sobě. Muži spolu umí držet „basu“, i když mezi sebou zákulisně bojují o vyšší kariéru, není ten boj tak viditelný jako u dvou a více žen. Tam je to tak znát a mísí se to s emocemi, někdy i hysterií, že se tomu muži někdy smějí a i já jen zírala. Proto i já měla v managementu většinou jen 1 ženu jako třešničku a jinak samé muže. V Mary Kay jsem jako Generální ředitelka měla samé ženy, protože je to 100% ženská firma, to byla výjimka a mě tam ti chlapi, mužský element strašně chyběl. Těšila jsem se vždy na pár mužských kolegů Generálních jiných zemí a Vice Presidenty z USA. Zajímavé bylo, že v 99,9% ženské firmě bylo ve vedení světa cca 25 mužů a 3 ženy, zajímavé, co? :-)
Nikdo nechce po ženách, aby byly mužatky, žena má být ženou, je to její přednost a výhoda, když jí ale umí správně využívat, ale vrcholová manažerka se musí chovat mnohem více profesionálněji než muži, je-li ve firmě kde je mix s muži. Jim se všelijaké hysterie odpouští, ale ženám ne.
Mužům se prostě odpustí leccos více než ženám. Je to ale pro nás ženy v pohodě, já bych o žádné změny nebrojila.
Ženy by se také měly zamyslet samy nad sebou, jak vychovávají své syny. Ano, měly bychom je vychovávat k odpovědnosti, že jednou budou hlavní živitelé rodiny, aby muž byl mužem a ochráncem své ženy a dětí, ne mamánkem, ale zároveň by měli být vychováváni k toleranci k ženě, že nemusí být každá celý život v práci na běžné pozici, ale když na to má, může i vést firmu, on by neměl žárlit, protože rodina, aby byla chráněná a měla stále nějaký příjem, je dobré, když partneři fungují jako tandem, vzájemná podpora a opora. Jednou ztratí práci ten a živí druhý, pak zase druhý a živí první, atd. Pokud doma matka vládla železnou rukou a otec byl ňouma, nebo dokonce manželka a muž je ňouma, z takových mužů jsou nejhorší Top Manažeři, často šovinisti, dávající najevo svou moc a sílu aspoň v práci. I tací Generální ředitelé jsou :-)
Někdo je zručný, někdo ne, někdo je chytrý intelektuál, někdo má organizační talent, někdo ne, někdo umí učit lidi a děti kolem sebe rychle plno věcí, jiný ne, lidé mají různé kombinace svých vloh, a proto každý dělá na co má a co ho snad baví. Proto nemůže být ani každá žena vrcholová manažerka. Záleží i na typu vrcholové manažerské práce, oboru, zázemí rodiny ženy, apod.
Já stále říkám, že lze v pohodě skloubit rodinu, děti a vrcholovou manažerskou práci, když žena chce a umí to. Není to práce na úkor rodiny a dětí. Já jsem např. měla ve vrcholové funkci od Obchodní ředitelky pro ČR a SR a pak Generální ředitelky ČR a SR dvou zahraničních firem mnohem větší osobní volnost, než když jsem začínala jako matka 2 malých dětí v kanclu a denně jsem tam musela sedět do 18,00 hod a pak jet tramvají domů přes celou Prahu, metro nebylo u kanclu ani u našeho domova. To byl očistec, manžel už po týdnu chtěl, abych dala výpověď, já to musela rychle nějak zařídit, protože mě práce jinak bavila, naštěstí to bylo jen 1 rok. Když je žena profesionální Top Manažerka, umí lidi vše naučit, delegovat úkoly, organizovat a pak vše jen řídit, má volno si odskočit s dítětem na kontrolu, pracovat někdy z domova tzv. Home office, když je potřeba. Ano, jednou za čas se jede na týden do zahraničí na meeting, ale to holt manžel večer přijde z práce a je s dětmi. Já jsem rodiče na hlídání dětí neměla.
Dle mého, pozice v Top Managementu firmy nebo jako Generální ředitelka, či Regionální ředitelka jež nejezdí často do zahraničí, je skvělá i osobní svoboda, nesleduje vás denně nějaký šéf. Já měla např. jako Generální ředitelka šéfy jen cizince v zahraničí.
Další moje zkušenost jsou cizinci muži, kteří byli profesionálnější k Ženám Manažerkám a v práci obecně než Češi. Měla jsem v životě zatím asi cca 40 šéfů. Moji nejlepší šéfové byli Američani a za socíku, když jsem byla každý rok na brigádě měsíc jako pošťačka, tak moje starší paní vedoucí. Nejhorší byl Čech a jeden Angličan, když jsem byla už Generální a oni byli moji regionální šéfové. S Asiaty jsem nepracovala přímo, tam čekám, že to mají ženy nejhorší. Evropané jsou také často konzervativní, ale pokud pracují pro americkou firmou, jsou lepší.
Záleží i na pozici a oboru firmy. Personálních ředitelek, Marketingových ředitelek, Finančních ředitelek je hejno, tam se ženy dostanou relativně snadno. Když jsem ale byla na sletu Obchodních ředitelů Evropy, byla jsem tam jediná. Když jsem jako Generální ředitelka v technické firmě jela na slet světa, byly jsme tam 3, já, Finka a Francouzka. Obecně se ví, že ve farmaceutických firmách bývá více žen, i Generálních. V technických oborech zase převládají muži, atd.
Žena asi nemůže být při rodině a malých dětech např. primářkou chirurgického oddělení, to si neumím představit, ale třeba se tu některá ozve, že to lze :-). Asi ani i politička, když má malé děti,a má sedět denně na často zbytečně dlouhých schůzích celé dny, někdy do noci, nevím...třeba i ta se tu ozve, že to jde :-)
Záleží na vůli (zda chce či ne) a schopnostech ženy, kariéra je i nejvíce o štěstí a shodě náhod, a pak na partnerovi do jaké míry je tolerantní a spolupracující v rámci rodiny.
Já se nikdy za kariérou nedrala, prostě jsem dělala práci, která mě hrozně bavila a měla jsem výsledky, vedle toho štěstí a náhody mi pomohly nahoru. Např. dál jako Regionální ředitelka s požadavkem, že budu létat a být často v zahraničí – to už jsem nikdy nechtěla dělat.
Kvóty na ženy? Kvóty na vrcholové funkce pro ženy? Jsem absolutní odpůrce !
Nikdy bych neměla radost z vyhraného i 8 kolového výběrového řízení, když by mě někdo dosadil – jenom jako kvótu.....Jaký by měla žena respekt u svých lidí a kolegů, když by byla dosazena jen jako kvóta?
Ing. Jana Yahoda MBA
Byznys poradenství
Osobní manažerský poradce a kouč pro podnikatele a manažery
Image poradenství pro Podnikatelky a Ženy Manažerky
Autor: Jana Yahoda
Přečteno: 3513x Komentářů: 0
Jaggni to!
Linkuj.cz!
del.icio.us
Facebook
