Můj pěkný zážitek z práce.
06.01.2015 08:22
Na základě Vašich emailů jsme vybrali 3 příběhy, pěkné zážitky z práce, na kterých se podíleli i ředitelé, vedoucí, mamažeři.
Zážitek č.1
Náš pan ředitel je pes. No.. pes..vlastně pejsek, jak se naštěstí nedávno ukázalo. Ale původně jsme si myslely, že je pes. Mladší než my, úřednice a jiné kancelářské síly. Vždy bezvadně oblečený, odměřený, chladný. Zdvořilý, ale nic víc. Žádné pousmání, žádné žerty prohozené na chodbě.
Odborník na svém místě. Ředitelem se stal před dvěma lety po výběrovém řízení. Svou práci u nás máme všichni rádi. Jsme tady poměrně dlouho ve stejném složení a práce nám jde od ruky jistě a spolehlivě. Všechno fungovalo a šlapalo jako hodinky až do června loňského roku. Jistě to znají i v jiných podnicích. Personální audit. Najednou byli v podniku několik dní čtyři cizí lidé a zkoumali a sledovali a zapisovali. Resumé bylo nepříjemné. Na práci by stačil kolektiv zeštíhlený o dva zaměstnance.
Praxi, vzdělání, schopnosti a flexibilitu máme všechny téměř shodnou. Všechny jsme se bály, každá z nás doufala, že to nebude právě ona, ta nadbytečná.
Ale pak zasáhl náš pan ředitel. Úžasným, rázným způsobem se za nás postavil. Podrobně a zdlouhavě prošel všechny ty zápisky a výsledky s auditory. Přesvědčoval, vymýšlel, argumentoval. A dopadlo to báječně. Vyšší vedení dalo za pravdu našemu panu řediteli a ponechalo finální rozhodnutí na něm. Moc nás tehdy všechny příjemně překvapil. Nikdo z nás by býval neřekl, že se za nás náš domnělý pes bude bít jako lev. Pan ředitel vypadá stejně jako dřív. Odměřený a úřední. My už ale vím, že nikdo není jen černobílý a že lidé jsou někdy jiní, než se na pohled jeví. Máme našeho pana ředitele rádi. On to ví a my zas víme, že on má rád nás.
Renáta z Českých Budějovic
Zážitek č.2
Nevím, možná se Vám bude zdát moje zkušenost tuctová a nezajímavá, ale jak jsem četla Vaše vyhlášené téma, hned mě to napadlo.
Pracuji nyní ve 3. firmě. První dvě byly české, jedna soukromá, druhá asi polostátní. Teď jsem ve firmě zahraniční, je to velká firma.
Jsem v zákaznickém oddělení, je nás celkem 6 lidí. Máme ředitele, muže asi 45 let. Je to takový ten muž, co je zabrán jen do své práce a řídí nás jako kolektiv, ale legraci máme jen mezi sebou, do toho on se nezapojuje, sedí nejčastěji ve své kanceláři a kouká na svůj počítač a na nás skrz sklo své kanceláře.
U nás se neslaví narozeniny, svátky, svatby, miminka, jak jsem slyšela, že se někde i výjimečně děje. Jen si mezi sebou v kolektivu někdy popřejeme, není to ale pravidlem. Pan ředitel na nás jen mrkne okem přes to sklo, ale neúčastní se. My nepřejeme ani jemu k svátku nebo narozeninám.
Je spíš „suchar“, ale já jsem ráda, že nedělá v práci dusno, které jsem už měla tu čest v jiné firmě zažít. Jsem v této práci spokojená.
Nevím prvopočátek této události, ale prostě jednoho dne dopoledne jeden zákazník asi sprdnul našeho ředitele. Nechápu, jak se vůbec provolal přímo k němu a ne na nás, neboť naše družstvo je k tomu, aby nám zákazníci volali, většinou dotazy, objednávky, někdy si i postěžovali a i nás sprdli. Ani jsme to nevěděli, přes sklo nic slyšet není, ale ředitel přišel za mnou, očividně nervózní, řekl mi, že si mu ten zákazník stěžoval a řval na něj, že měl asi nějakou blbou náladu, a on že mu řekl, že to někdo z nás zařídí. Požádal mě, abych to nějak ihned vyřešila. V podstatě to byla rutinní práce, vše jsem pořešila, zákazníkovi se x krát omluvila a dostala ho opět do pohodové nálady, dokonce jsme se spolu na závěr zasmáli, jak nás někdy něco v práci umí vytočit.
Šéfovi jsem to šla říct, že je vyřešeno a tím to pro mě skončilo.
Pak se to ale stalo. Odpoledne ke mně najednou přišel můj nadřízený a řekl mi, že ten zákazník ještě jednou volal přímo jemu, že mu děkuje za vyřízení, a že má v práci skvělou paní, se kterou je radost komunikovat. A on, můj šéf, že mi děkuje, že jsem se o to tak dobře postarala. Seděla jsem u mého počítače a zírala na něj nahoru. Zlehka se pak dotkl mého ramene, řekl „děkuji vám“, na stůl přede mě položil oříškovou čokoládu a odešel. V šoku jsem vyblekotala“děkuji“.
Řeknete si.....“no, to je doják“.....Ale mě ještě nikdy nikdo takhle nepoděkoval a nejde o tu čokoládu za pár korun, ale o to, že náš „ředitel suchar“ se projevil jako milý člověk, a tím mně a kolegyně kolem šokoval.
Bylo to hezké a já na to nezapomenu. Čokošku jsme samozřejmě hned s kolegyněmi sluply a šéf dostal také ochutnávku. Máme pořád šéfa suchara, ale zdá se nám, že od té události je o chlup lepší.
Radka z Brna
Zážitek č.3
Chodím do práce přes 25 let, a tak už mám nehezkých i hezkých zážitků více. O jeden se s vámi podělím. Ve firmě, kde jsem pracovala se u nás v oddělení slavily svátky a narozeniny jako asi běžně jinde. Když nastal ten den, v rámci kanceláře všichni dotyčnému nebo dotyčné popřáli, dárkem byla většinou květina a bonboniéra, nebo pro chlapy láhev vína a něco k tomu. I náš vedoucí nám vždy popřál potřesením ruky. Oslavenec muž nedonesl většinou nic a my ženy si vytvořily zvyk, že vždy oslavenkyně přinese nějaký domácí výtvor. Bábovku, koláč, buchty nebo i chlebíčky. Časem jsme se domlouvaly a nosily něco, i když měl oslavu někdo z chlapů.
Ten den mě bylo 40 let. Šla jsem do práce a nesla domácí dort s ovocem a nahoru jsem udělala legrační čarodějnici, jak letí na koštěti na číslici 40.
Přišla jsem ho do práce a všichni kolegové, kolegyně i vedoucí mě pogratulovali, já rozdala dort ke kafíčku a zvesela jsme pracovali.
Najednou přišel vedoucí ze své kanceláře a řekl nám, že jsme všichni předvolaní do zasedačky na 11.00 hod. a chce s námi mluvit jeho nadřízený. Vypadal docela ustaraně. Všem nám nálada upadla, každý se poslední roky bojí, aby nebyly snižovány stavy, nepřišel o práci apod., měli jsme obavy, co se tam na nás chystá. Kolem 11.00 jsme se víceméně mlčky doloudali do zasedačky. Poslední dorazil i náš vedoucí. Ani jsem si z nervozity nevšimla, že ještě chyběl náš jeden kolega.
Každý si sednul ke stolu a čekal, až přijde ředitel, šéf našeho šéfa. A pak se ty dveře otevřely a.....vešel můj poslední kolega se slečnou z recepce, na hlavách měli malé silvestrovské čepičky, zpívali „hodně štěstí, hodně zdraví....“ ostatní se k nim přidali a......byla to oslava mých kulatých 40 cátin! Dostala jsem ještě velkou kytici, kosmetický balíček a šátek, přinesli pizzu a moc jsme se nasmáli. Hlavně mně, jak mě dostali, jak jsem vážně šla do zasedačky, skoro jako na popravu.
Bylo to parádní, pěkně to na mě ušili. Oslava s překvapením. na takovou se nezapomíná.
Helena z Plzně
Jste podnikatelka, podnikatel, majitelka firmy a chcete se někdy o něčem poradit?
Ozvěte se.
Ing. Jana Yahoda MBA
Byznys poradenství
Osobní manažerský poradce a kouč
Image poradenství pro ženy manažerky
Autor: Jana Yahoda
Přečteno: 3130x Komentářů: 0
Jaggni to!
Linkuj.cz!
del.icio.us
Facebook
