Pes nebo štěně z útulku. Nebojte se a vemte si je.
17.07.2013 08:29
Sháněla jsem štěně psa, pro mého ročního erdela Jeffa. Mám doma druhého erdelteriéra, málokdo zná toto plemeno, ale většině lidem se vzhled líbí, královský teriér – krásný postavou, poděs, věčně hravý, pečlivě hlídá, zbožňuje svého pána a svým obličejem umí „mluvit“.
První erdel Alf byl otráven nějakým lidským zmetkem, když mu bylo 12 let, byl moje druhé já, stačilo, abychom se na sebe jen podívali a věděli jsme, co si každý z nás myslí. Jako malé štěně ho ale napadli v jednom týdnu na sídlišti 3 větší psi a už jsem to z něj nikdy nedostala, nesnášel větší psy, vždy byl připraven k boji. Byli jsme na 2 výcvicích a žádná změna. Snesl leda cizího jezevčíka a jinak doma žil v pohodě se svým nerozlučným kamarádem středním kníračem.
Teď mám erdela Jeffa, který by si s každým psem rád hrál, ale neví, jak se má chovat, a tak když potkáme psa, začne štěkat svým hlubokým hlasem a trhat sebou na vodítku tak, že majitelé malých psů od nás utíkají a větší psi jdou do boje, musíme se jim vyhnout. Zkoušeli jsme to neúspěšně na cvičáku, museli jsme chodit bokem, protože Jeff rušil ostatní psy, jakmile se k nim na metr přiblížil. Dokázal být jen s psovodkou a její dobrmankou, kteří byli na takové nesocializované psy zvyklé. Bylo mi ho líto, protože on si tak strašně chtěl s nějakým psem zaskotačit, a tak jsem se rozhodla, že mu domů přivedu štěňátko, a nebo psa z útulku. Nejprve jsem na Internetu hledala štěně foxíka, hrubostrstého jako Dášenka, ale tehdy nebyly.
Byl listopad 2012, lidé začínali kupovat štěňata jako vánoční dárky, štěňat psů bylo málo.
Řekla jsem si: “Tak vezmu psa z útulku, dáme mu domov a Jeffovi kamaráda.“ A začala jsem hledat v útulcích a na Bazoši, nejprve teriéry, protože jsem velký alergik na psy a teriéry jako plemeno moje imunita už zná. Nikde ale nebyli – překvapilo mě, že v útulcích je tolik především velkých psů, rotvajlerů, dobrmanů, vlčáků, pitbulů. Jsou to krásní psi, ale ne každý člověk je dokáže dobře ovládat, ještě když neví, co ten chudák pes už prožil. Na Bazoši bylo štěňátek dost, ale hodně módních jako jorkšíři, jack russel, obávala jsem se, abych nenaletěla nějakému hajzlíkovi – co si „vydělává“na živobytí trýzněním psů, nechává fenky neustále rodit a množit se v nějakých špatných podmínkách.
Zjistila jsem, že jako laikovi mi ale stejně nezbývá, než se k majiteli psa jet podívat, jinak to člověk podle Internetu nezjistí. Fotky štěňátek jsou všechny hezké.
Narazila jsem pak na Bazoši na paní Martinu, která mi nabízela pejsky různého věku z útulků ze Slovenska. Nikdy jsem se tím dříve nezabývala, tak jsem se zprvu opět obávala – „Co to je? Není to nějaký podvod nebo fujtajbl byznys?“ Dnes si člověk nemůže být v ničem jistý a všechno musí hlídat a ověřovat. Ona mi vysvětlila, že vozí psy ze Slovenska do ČR, protože tam je zákon, že když si pejska z útulku někdo nevezme do 2 měsíců, tak ho utratí. Vybrala jsme si z fotek ročního pejska, křížence, vypadal jak černošedý pudl. Jen náhodou jsem ale další den mluvila s majitelem psího cvičáku (kde jsme s Jeffem "zlobili") a on mi řekl, že ať si nemyslím, že můj roční problémový erdel jen tak přijme dalšího psa, že i jemu, zkušenému se stalo, že přivedl své socializované labradorce další labradorku z útulku a obě se prý tak nesnesly, že je musel oddělit. Varoval mě, ať si neberu psa z útulku až ze SR, abych ho mohla případně vrátit.
Hned jsem to večer psala paní Martině, že se omlouvám, ale že si raději vezmu nějaké mladší štěňátko, aby šance, že se snesou, byla větší. Paní Martina byla skvělá, chápala mou situaci s Jeffem, další dva dni mi hned poslala fotky různých jiných štěňátek, kříženců. Vybrala jsem cca 3 měsíční rezavé. Pak už jsem byla přesměrována na paní Yvonu z Home4Pets. Ony vozí ty psy ze Slovenska. Jeden den jsem si pak pro štěňátko jela, sraz byl v restauraci u Prahy. Předem jsem si firmu lustrovala na Internetu, četla jsem na ně jen chválu, jak zachraňují psy ze SR, a tak jsem jela v klidu.
Do restaurace přišel ještě jeden mladý muž, také si přijel pro psa. Přečetla jsem a podepsala smlouvu, uhradila něco přes 1000 Kč, dostala jsem Europas s tím, že je štěně již čipované. Paní Yvona mi řekla, že ale rezatého pro mě nemá, že si ho rezervovala již přede mnou jiná paní, že mi dá černého – ale mě to bylo fuk, chtěla jsem pomoci nějakému psovi a přivézt domů Jeffovi kámoše. Pak jsme šli všichni k autu, paní měla v kombíku v kufru 2 klece, z každé na nás koukali asi 3 malí pejsci. Já dostala černého s bílou a hnědou kresbou, malinkého, asi 1,3 kg, cca 3 měsíčního křížence – paní špicová měla ráda pana vlčáka :-).
Strašně smrděl, jak po cestě ze SR asi přes sebe čůrali a kdoví kde byli, ale hned mi olízl tvář a byl „náš Eddie“. Vezla jsem si ho domů na sedadle spolujezdce, v košíku na prádlo, vystlaném ručníkem. Chvíli na mě koukal, hladila jsem ho za jízdy pravou rukou, pak se stočil do klubíčka a spal. Jela jsem domů totálně nervózní – „Co můj nesocializovaný erdel? Přijme ho? Nezakousne ho?" Když jsem přijela domů, nechala jsem Eddieho, našeho nového pejska v autě v košíku a šla jsem pustit z kotce erdela Jeffa a nasadila jsem mu plastový košík. Je měkčí než kovový, ale bezpečný. Pak jsem teprve otevřela dveře, vyndala maličkého Eddieho z auta, položila na zem a ....dívala se.
Jeff stál a natáčel hlavu zleva doprava, pozoroval, co to je to malé, co se před ním pohybuje a divně kvíká. Pak do něj párkrát lehce čumákem strčil a zjistil, že když někam jde, to malé jde za ním. No, jak to dopadlo? Nechala jsem Jeffovi košík celou první noc, bála jsem se, kdyby v noci malý kvíkl, aby se třeba nelekl a nezakousl ho, ale ráno jsem viděla, že jsou kluci spolu, Eddie spal stočený u Jeffova břicha, a tak jsem Jeffovi košík sundala.
Bylo to lepší než kdejaký film v televizi. Často jsem je jen tak pozorovala, když jsem byla doma. Jeff, roční erdel kluk, se o malého Eddieho staral jako nejlepší máma na světě. Ještě dnes, kdy Jeffovi budou 2 roky, Eddiemu asi 1 rok, může mu Eddie kdykoliv vlézt do misky se žrádlem, i když v ní má svou nejmilejší pochoutku. Jeff si ale zase sám od něj vezme kdykoliv něco chce. Když jim dám každému buvolí kost, Jeff si nejprve prohlédne i tu, co má Eddie a sám zvolí, kterou který z nich bude mít. Jsou skoro stejného věku, a tak lítají po velké zahradě a hrají si spolu celé dny. Je legrační když erdel běží a za ním Eddie, který se drží Jeffova dlouhého ocásku. Veterinářka se smála, že z Eddieho vyroste asi větší pes než jako špic, ale zatím je velikosti středního knírače a asi tak zůstane. Je probarvený jako vlčák, ale má zakroucený ocásek po mamince špicové. Podívejte se na fotky dole.
Často si říkám, že ta zvířata mají v sobě více citu, než mnozí lidé.
Jako laik bych doporučila – když doma nemáte žádného psa, vezměte si z útulku psa dle vaší volby a na věku nezáleží, záleží jen na vašem věku, abyste psa dochovali, když u vás bude žít třeba 14 let. Když už doma jednoho psa máte, je lepší si vzít z útulku štěně, do půl roku, pak je šance 99,9%, že se budou kamarádit. Pokud máte psa, který snese každého cizího, pak si asi z útulku můžete vzít jakéhokoliv psa, který snáší další psy. Je ale třeba myslet na věk a zdraví psa, protože ne každý starší pes má chuť skákat a skotačit s mladým psem.
Berte si psy z útulků, jsou vděční a šťastní, že někam patří a mají svou rodinu.
Dnes je pro nás laiky tak těžké rozpoznat, kdo se zvířaty, psy kšeftuje, vydělává na nich, a kdo jim naopak pomáhá.
Trestala bych velikými tresty, vězením ai velkou finannčí pokutou ty zmetky, kteří množí zvířata, trápí je v hrozných podmínkách, sami se válí doma a berou za ně peníze, ať už je pak prodávají lidem jako domácí mazlíčky, nebo v horším případě množí na pokusy do zahraničí ohledně kosmetiky, jídla, atd.... a další zrůdnosti.
Jsou to bezcitní, narušení lidé, schopní pro peníze čehokoliv.
Také bych byla pro kontrolu - když si někdo vezme psa z útulku, aby ho jel někdo anonymně zkontrolovat, zda má opravdu dobré podmínky, milující rodinu, a nevzal si ho někdo jen jako věc, nebo mu dokonce ubližuje. To ve vyspělých zemích už je pro všechna zvířata - zvířecí policie.
Kdo nemá rád zvířata, nemá rád ani lidi - platí 100%. Kdo zvířata rád týrá, trápí, mučí, je úchyl, který by měl být ze společnosti lidí úplně odstraněn, je nebezpečný i pro lidi.
Autor: Jana Yahoda
Přečteno: 4896x Komentářů: 0
Jaggni to!
Linkuj.cz!
del.icio.us
Facebook
